Montessori cestu začínáme tou nejjednoznačnější myšlenkou paní doktorky Marie Montessori: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“ A tak skrze činnosti každodenního života, říkáme jim PRAKTICKÝ ŽIVOT, děti hledají, pomocí připravených průvodců a prostředí, vztah k sobě, svému životnímu prostoru a objevují a budují svou samostatnost.

Přes nespočetná přípravná cvičení zahrnující nošení, otevírání, zavírání, přesýpání, přelévání, držení lžíce a přendávání lžičkou, si děti vyšlapou cestičku ke všem činnostem, kterými se pak dokáží postarat sami o sebe (obléct, umýt, najíst). Důležitý je vztah a péče o své okolí (činnostmi jako je utírání, zametání, mytí, čištění, leštění, žehlení a mnoho dalších), o živé tvory a rostliny, úcta k prostředí, ve kterém žijí. Součástí je laskavé a důsledné směřování životem v klidu, tichu a míru, s dobře ukotvenými společenskými formami chování (pozdravit, poděkovat, požádat, popřát, vyjádřit pocity, slovně zvládnout konflikt, omluvit se, požádat o pomoc, nerušit druhé, být laskavý).

„Ruka je nástrojem ducha.“ Odborně říkáme SMYSLOVÁ VÝCHOVA.

Nabídneme-li dítěti ve všech jeho senzitivních fázích dostatek možností pro rozvoj a tříbení jeho smyslů jako je HMAT, ZRAK, SLUCH, ČICH A CHUŤ, postavíme tak nejen základ jeho logického myšlení a pochopení abstrakce, umožníme mu také vnímat svět ve všech jeho vrstvách. Smyslová výchova vede ke kreativitě, skrze fyzické vjemy si jedinec vytváří zásobník nápadů a tím se rodí základ jeho intelektu. Smyslová výchova podporuje schopnost prozkoumávání, rozlišování a třídění informací a vztahů mezi nimi. Vytváří základnu pro tvořivost, představivost a rozšiřuje pole vnímání. Naplňuje se senzitivní fáze pro pohyb, tříbí se jak jemná, tak hrubá motorika, rodí se smysl pro přesnost, potřeba řádu. Přes posuzování, porovnávání a prozkoumávání vztahů fyzického materiálu, skrze izolaci daných vlastností a smyslů, si děti vytvářejí své vlastní myšlenky, které je vedou k lepšímu pochopení a orientaci v okolním světě a sebe samých.